
dabbe hoye si teri ek chingari ne fukte
tu sanu chadgi si grib jan ke
un yaar kakaj de wangu passe fukde

zidd eho te dil mera || Punjabi love shayari
Aale rakhle samb dil sada hun
Meri sune na ho gya e taada hun
Din guzrde kive hun pta nahi lagda
Palla tera jado da esne fadeya e
Hun dekhiye kise hor vll eh vss ch nhi
Tera shonk jeha eda hun chdeya e
Tere ishq ch jhalle jhe hoye rehna e
Zidd eho te dil mera arheya e
Mar thode te gya e dil duniya nu bhul k
Rog anokha jeha lag gya e tere te dull k
Haar paya e gal vich esa chandra
Tere naam de motiyan naal jo jrheya e
Hun hatda nahi piche lakh koshish te v
Tera shonk jeha esnu haye chdeya e
Tere ishq ch jhalle jhe hoye rehna e
Zidd eho te dil mera arheya e
Fullan vang mehkde ne din mere
Sajjna sambe nahi jande metho chaa tere
Har pal tera cheta aayi janda e
Kesa naag eh pyar da larheya e
Nind chain sab kuj uddeya e
Tera shonk hi bas hun chdeya e
Tere ishq ch jhalle jhe hoye rehna e
Zidd eho te dil mera arheya e
ਆ ਲੈ ਰੱਖ ਲੈ ਸਾਂਭ ਦਿਲ ਸਾਡਾ ਹੁਣ
ਮੇਰੀ ਸੁਣੇ ਨਾ ਹੋ ਗਿਆ ਏ ਤੁਹਾਡਾ ਹੁਣ
ਦਿਨ ਗੁਜ਼ਰਦੇ ਕਿਵੇਂ ਹੁਣ ਪਤਾ ਨਹੀਂ ਲਗਦਾ
ਪੱਲਾ ਤੇਰਾ ਜਦੋਂ ਦਾ ਇਸਨੇ ਫੜਿਆ ਏ
ਹੁਣ ਦੇਖੀਏ ਕਿਸੇ ਹੋਰ ਵੱਲ ਇਹ ਵੱਸ ਚ ਨਹੀਂ
ਤੇਰਾ ਸ਼ੌਂਕ ਜਿਹਾ ਏਦਾਂ ਹੁਣ ਚੜ੍ਹਿਆ ਏ
ਤੇਰੇ ਇਸ਼ਕ ‘ਚ ਝੱਲੇ ਜਿਹੇ ਹੋਏ ਰਹਿਣਾ ਏ
ਜ਼ਿੱਦ ਇਹੋ ਤੇ ਦਿਲ ਮੇਰਾ ਅੜਿਆ ਏ..!!
ਮਰ ਥੋਡੇ ਤੇ ਗਿਆ ਦਿਲ ਦੁਨੀਆਂ ਨੂੰ ਭੁੱਲ ਕੇ
ਰੋਗ ਅਨੋਖਾ ਜੇਹਾ ਲਗ ਗਿਆ ਤੇਰੇ ਉੱਤੇ ਡੁੱਲ ਕੇ
ਹਾਰ ਪਾਇਆ ਏ ਗਲ ਵਿੱਚ ਐਸਾ ਚੰਦਰਾ
ਤੇਰੇ ਨਾਮ ਦੇ ਮੋਤੀਆਂ ਨਾਲ ਜੋ ਜੜਿਆ ਏ
ਹੁਣ ਹੱਟਦਾ ਨਹੀਂ ਪਿੱਛੇ ਲੱਖ ਕੋਸ਼ਿਸ਼ ਤੇ ਵੀ
ਤੇਰਾ ਸ਼ੌਂਕ ਜੇਹਾ ਇਸਨੂੰ ਹਾਏ ਚੜ੍ਹਿਆ ਏ
ਤੇਰੇ ਇਸ਼ਕ ‘ਚ ਹੀ ਝੱਲੇ ਜਿਹੇ ਹੋਏ ਰਹਿਣਾ ਏ
ਜ਼ਿੱਦ ਇਹੋ ‘ਤੇ ਦਿਲ ਮੇਰਾ ਅੜਿਆ ਏ..!!
ਫੁੱਲਾਂ ਵਾਂਗ ਮਹਿਕਦੇ ਨੇ ਦਿਨ ਹੁਣ ਮੇਰੇ
ਸੱਜਣਾ ਸਾਂਭੇ ਨਹੀਂ ਜਾਂਦੇ ਮੈਥੋਂ ਚਾਅ ਤੇਰੇ
ਹਰ ਪਲ ਤੇਰਾ ਚੇਤਾ ਆਈ ਜਾਂਦਾ ਏ
ਕੈਸਾ ਨਾਗ ਇਹ ਪਿਆਰ ਦਾ ਲੜ੍ਹਿਆ ਏ
ਨੀਂਦ ਚੈਨ ਸਭ ਕੁੱਝ ਉੱਡਿਆ ਏ
ਤੇਰਾ ਸ਼ੌਂਕ ਹੀ ਬਸ ਹੁਣ ਚੜ੍ਹਿਆ ਏ
ਤੇਰੇ ਇਸ਼ਕ ‘ਚ ਝੱਲੇ ਜਿਹੇ ਹੋਏ ਰਹਿਣਾ ਏ
ਜ਼ਿੱਦ ਇਹੋ ਤੇ ਦਿਲ ਮੇਰਾ ਅੜਿਆ ਏ..!!
shuruaat si yaar sacha lageyaa
galla ton ohdi pyaar sachha lageyaa
hathaa ton usde jehar mitha asi peende rahe
kar v ki sakde si bina ohde sab bekaar jeha lageyaa
ਸ਼ੁਰੂਆਤ ਸੀ ਯਾਰ ਸੱਚਾ ਲਗਿਆਂ
ਗਲਾਂ ਤੋਂ ਓਹਦੀ ਪਿਆਰ ਸੱਚਾ ਲਗਿਆਂ
ਹਥਾਂ ਤੋਂ ਓਸਦੇ ਜ਼ੈਹਰ ਮਿਠਾ ਅਸੀਂ ਪਿੰਦੇ ਰਹੇ
ਕਰ ਵੀ ਕੀ ਸਕਦੇ ਸੀ ਬਿਨਾਂ ਓਹਦੇ ਸਬ ਬੇਕਾਰ ਜਿਹਾਂ ਲਗਿਆਂ
—ਗੁਰੂ ਗਾਬਾ