Je tera raahan ch auna shaddta,
Eh na samjhi ke tenu chahuna shaddta ๐
เจเฉ เจคเฉเจฐเฉ เจฐเจพเจนเจพเจ เจ เจเจเจฃเจพ เจเฉฑเจกเจคเจพ,
เจเจน เจจเจพเจ เจธเจฎเจเฉ เจเจฟ เจคเฉเจจเฉเฉฐ เจเจพเจนเฉเฉฐเจฃเจพ เจเฉฑเจกเจคเจพเฅค๐
Je tera raahan ch auna shaddta,
Eh na samjhi ke tenu chahuna shaddta ๐
เจเฉ เจคเฉเจฐเฉ เจฐเจพเจนเจพเจ เจ เจเจเจฃเจพ เจเฉฑเจกเจคเจพ,
เจเจน เจจเจพเจ เจธเจฎเจเฉ เจเจฟ เจคเฉเจจเฉเฉฐ เจเจพเจนเฉเฉฐเจฃเจพ เจเฉฑเจกเจคเจพเฅค๐
เจเจฟเจตเฉ เจเจฟเจธเฉ เจฌเจพเจฐเจพเจค เจจเฉเฉฐ เจเฉเจ เจ
เจฐเจฅเฉ เจเฉฑเจเจฐเฉ เจ ,
เจเจนเจฆเฉ เจฎเฉเจฐเฉ เจเจฟเฉฐเจฆเจเฉ เจฌเจพเจฌเจพ เจเจจเฉ เจตเฉฑเจเจฐเฉ เจ๐ฏ๐
Jive kise barat nu koi arthi takri ae,
ohdo meri jindgi baba Ani wakhri ae๐ฏ๐
You get older and you learn there is one sentence, just four words long, and if you can say it to yourself it offers more comfort than almost any other. It goes like this: At least I tried
Ann Brashares